Claire S. Chrysocyon

Nick-Kirael

Grace Mayor - matka (doktorka, mrtvá)

Stephan Chrysocyon - otec (mariňák, mrtvý)

Claire se narodila v severní Evropě, odkud se však spolu s rodiči odstěhovali v jejích 5 letech do Kanady, takže z té doby si pamatuje jen útržky. Chvíli spolu žili spokojený život na tehdejší poměry i přes další problémy. Otce zajímala politika více, než její matku, což bylo dost možná i následkem toho, že byl jakožto voják zahrnut do válečných konfliktů a pracoval jak v Kanadě, tak i v Americe. Když se na rok odstěhoval do Ameriky za prací, zůstala v Kanadě sama. Ve škole nebyla moc oblíbená, moc se nesocializovala a otec po ní chtěl již od mala, aby se věnovala bojovým uměním. Řekněme, že ve škole nebyly dívky jejího věku zrovna nadšené, když se bavily o tom, co je baví a ona se zmínila o bojových sportech. Když se však začala šířit choroba Jižní Amerikou, byla její matka jedním z dobrovolníků, kteří tam šli pomoci a Claire poslala k otci do USA, zatímco odjela. Nikdy se nevrátila, neznámá nemoc ji smetla společně se spoustou dalších a než se vyřešilo převezení těla, v jejích 12 započala atomová válka stejně rychle, jako skončila. S otcem v tu dobu nebyli díky bohu blízko žádného ze zasažených míst, takže je radiace zasáhla nepřímo, ovšem i tak byli rádi za povinné zásoby nahlášené a zčásti rozdávané vládou. Od té doby s otcem cestovali po celých Státech, než se přidali k jednomu z nově se formujících táborů. Jejímu otci byla také přidělena identita viatora skrze jednoho jeho známého z jednotky (Paula), který pomáhal při vytváření těchto neutrálních osobností. Bohužel, rok nato byl Stephan Chrysocyon zabit, kdy 15 letá Claire zůstala tulákům jako kořist. Ti si s ní dělali co chtěli včetně uspokojování svých potřeb, než se jí podařilo utéct právě do toho tábora, kam se předtím uchýlili s otcem. Jeho známý, který se postaral o to, aby mu byla přiřazena ona role viatora, která ho dost možná také zabila, si ji vzal pod svá křídla, kdy se od ní nechal přesvědčit, aby se postaral o to, aby nesla otcův titul viatora, samozřejmě až po řádném výcviku a zkouškách i se zaručením se od Paula. Ve svých 20 se tedy stala viatorem, prakticky již od mala vychovávána k tomu, aby byla perfektní v boji, jako kdyby její otec tušil, k čemu dojde. Od té doby většinou putuje z tábora do tábora spolu s obchodníky. Bojí se však, že přijde o někoho dalšího, na kom jí záleží, takže se od ostatních lidí drží citově dál, dokud jí opravdu někdo nestojí za ten risk. Nesnáší zrovna dobře, když jí něco připomene, co si prožila u tuláků, i když to zatlačila do podvědomí. Miluje pozorovat divokou zvěř, která ty lidské masakry přežila a nesnáší řeči pobudů v táborech, kteří si dovolí říci, že vlády udělaly dobré rozhodnutí.