MRTVO

Postapokalyptické textové rpg

První věc, kterou by zde člověk měl vědět je prostá: V tomto světě se smrt stala každodenní společnicí. V pustině mezi jednotlivými tábory platí jediný zákon, a to zákon přežití toho silnějšího, v táborech jsou to poté pravidla samotného tábora, která jsou sestavena samotnými veliteli táborů či jejich radou.
Lidé jsou zoufalí, morálka ustupuje před pudy a touhou přežít, neutralitu skýtá jen velmi málo táborů či osob.
Otázka zní:
Přežiješ?

DĚJ

Někteří lidé tvrdí, že to začalo již táním ledů a zvedáním hladin moří, která začala zaplavovat města na pobřeží. Země dále ve vnitrozemí začala vysychat, hladomor již nebyl obvyklým jen v Afrických zemích, ale i v dalších méně vyspělých státech. Aby toho nebylo málo, Jižní Ameriku začala pomalu ničit nemoc, která se postarala o polovinu jejích obyvatel, než začala slábnout. Těch, kteří onu záhadnou nemoc přežili bez znetvoření kůže, která vypadala jako kdyby měla jizvy po popáleninách on ohně, bylo minimum a většinou to byli ti, kteří měli dost peněz na to nemít v danou dobu skoro vůbec žádný lidský kontakt.

Aby toho nebylo málo, zatímco se některé státy nesnášely a stále si vyhrožovaly válkou, vláda USA dostala informaci o základně v Evropě, která byla připravena na válku, a která měla sílu zničit celý stát, načež tyto informace předala FBI. Netrvalo dlouho, než se věci začaly zvrhávat a při prvním náznaku války USA udělalo chybu, kterou měl trpět celý svět. K němu se přidaly i další státy jako byl Írán či Čína. Velmi malá část války byla přenášena a ještě menší je zaznamenána ať již v elektronické či písemné podobě, jelikož většina záznamů ve válce zanikla nebo zmizela. Prvními místy, která schytala jaderné střely byl Mnichov, Košice a Karlovy Vary, které byly třemi místy, kde vláda USA předpokládala onu nepřátelskou základnu. Ihned poté bylo ještě celosvětově zaznamenáno šest střel do okolí LA, New Yorku, Prahy, Pekingu, Washingtonu a Bruselu, než bylo přerušeno jakékoli vysílání. Přeživší vlády se hroutily a v současnosti, po prošlých deseti letech, se nic moc nespravilo.
Přeživší utvořily tábory, banky již byly neexistující věcí, takže se zhroutily měny a každý tábor se mohl zařídit po svém. Některé si s několika dalšími vytvořily vlastní měny (např. body či náboje), jiné používají výměnný obchod a jiné jsou zaměřeny na rabování a kradení od ostatních táborů.
Místa plná radioaktivity nejsou nikde na světě výjimkami a ta, která onen nápor neschytala jinak než dozvuky a díky proudění, mohou být šťastná. Velká část vlád se ovšem na válku připravovala a každá domácnost musela vlastnit slušnou dávku léků proti radiaci a nouzové zásoby.

Tábory, jež jsou schopny spolupracovat, jsou výjimkami a většinou se spolupráce zhroutí kvůli nějakým banalitám. Kvůli tomuto existují lidé, kteří cestují z tábora do tábora a jsou nestranní. Jen tito lidé mají právo na přenášení citlivých informací mezi tábory a aby se nepletli s obyčejnými tuláky a překupníky nebo je nikdo nemohl předstírat, mají do kůže vložený chip, který používá specifické kódování. Lidé jim říkají Viatoři.
Informace z oblastí Afriky v době války jsou omezené a Austrálie se odstřihla úplně.